Super Self: Skutečný cíl

Jedná se o poslední článek ze série tréninkového programu nazvaného „Super Self“. Tento článek pojednává o fylozofickém aspektu nejen tohoto programu, ale v podstatě jakéhokoli programu, který má nějaký konečný cíl, co nás má nějakým způsobem posunout.

Předchozí články pojednávaly o následujícím:

  1. Správně stanovený cíl
  2. Jídelníček
  3. Trénink
  4. Suplementace
  5. Regenerace
  6. Skutečný cíl

Máme sny, vize, plány. Jdeme si za nimi. Našim cílem je tyto vize realizovat, uskutečnit naše sny. Na cestě za tímto uskutečněním se však děje jedna důležitá věc. Měníme se. Stáváme se jinými lidmi. Dnes jsme jiným člověkem než tím, kým jsme byli v minulosti. Mění nás nové zkušenosti. Jsme moudřejší, máme větší nadhled, jsme pokornější. Tento proces je postupný a především dlouhodobý. Stěží jej zaregistrujeme ze dne na den, ale z dlouhodobého hlediska je to do očí bijící. Občas si to neuvědomujeme, občas to zapomínáme. Není sice dobré lpět na minulosti, nicméně čas od času je zapotřebí ohlédnout se zpět a připomenout si, jaký kus cesty jsme ušli. Časem totiž pochopíme jednu důležitou věc. Klíčovou věc. Nejde ani tak o to dosáhnout toho cíle samotného, jako o to stát se tím člověkem, který je schopen a hlavně, který je hoden toho cíle dosáhnout. Je potřeba stát se tím člověkem, co má potřebné znalosti, zkušenosti, disciplínu, odhodlání a vytrvalost, tedy všechny potřebné atributy, které mu umožní se do cíle dostat. Časem pochopíme, že skutečným cílem je pak cesta samotná vedoucí k cíli. Jinými slovy cesta je to, co z vás vytváří takového člověka, co je hoden mít v životě to, co si dal za cíl.

Follow Your Dream

Je potřeba si uvědomit, že vše, co v životě za něco stojí, není nikdy zadarmo a vždy nás to bude stát úsilí. Pokud se k té věci dostaneme podváděním, klamáním nebo jakýmkoli jiným nemorálním způsobem, tak se zpravidla stanou dvě věci. Buď o tu věc samotnou v blízké době přijdeme, nebo přijdeme o věc jinou, často daleko důležitější. Může to být naše zdraví nebo někdo, koho milujeme. Může to být také „jen“ naše sebeúcta a důstojnost. Sebeúcta a důstojnost. Člověk si myslí, že ty nehmatatelné věci nemají takovou váhu do doby, než o ně přijde. Pochopí, jakmile zjistí, že mu dělá problém se na sebe podívat do zrcadla. Při pohledu do zrcadla si uvědomí, že pohrdá sám se sebou. K čemu je nám sláva, peníze, hezké tělo, když se nedokážeme sami sobě ani do očí podívat. Nechci tady kázat, to ne. Jen se snažím sdělit, že jsou v životě kroky, které nelze přeskočit, aniž by to mělo následky. Neexistují zkratky, které by vás z dlouhodobého hlediska udrželi v cíli, jestli mi rozumíte.

Po dobu, kdy píši tady tuto úvahu, mám na mysli jednu konkrétní věc a to anabolické steroidy a jiné látky, které mohou zdánlivě fungovat jako zkratka. Co tím myslím mohou zdánlivě fungovat jako zkratka? První bych chtěl podotknout, že anabolické steroidy nevnímám jako něco negativního. Z lékařského hlediska je to úžasná věc. Dnešní vrcholový sport je nastaven takovým způsobem, že nelze patřit do světové top, aniž byste neaplikovali anabolika nebo jiné podpůrné látky. To je prostý fakt. Takže steroidy samy o sobě jsou naprosto v pořádku. V čem je tedy problém? Problém je v lidech. Abych byl konkrétní, tak problém je v době, kdy se lidé rozhodnou brát steroidy. Velkým neduhem současnosti je nasazovat steroidy v době, kdy nejsou potřeba. Nasazují je mladí kluci, kteří nedávno začali s cvičením. Nasadí je a v lepším případě dosáhnou výsledků, kterých by bez anabolik dosáhli v řádu několika let namísto několika měsíců. V horším případě nedosáhnou ani takových výsledků, než jakých by dosáhli tvrdou prací, pevnou vůlí a vytrvalostí za těch pár let. Na vše je čas. Tedy i na tyto látky, pokud vůbec bude kdy zapotřebí o nich uvažovat. V dnešním světě chce každý všechno a nejlépe hned. Trpělivost není v dnešní době naší velkou ctností. Snažíme se mít vše okamžitě, což je na jednu stranu přirozené. Člověk se snaží jít cestou nejmenšího odporu. Snaží se mít co nejvíce s vynaložením co nejmenšího úsilí. Bohužel však ne vždy takové cesta přinese to nejlepší ovoce. Jakmile získáme něco nějakou zkratkou, často se pak zeptáme sami sebe „A to je ono? To je jako všechno?“. Necítíme vůbec nic nebo naopak cítíme hluboké zklamání. Jak je to možné?

Je to totiž tím, že jsme nešli po klikaté, trnité cestě na vrchol, ale jeli jsme tam výtahem. Ta cesta je to, co vám dá ty silné pocity. To je to, oč tu jde. Není to samé vydělat si miliony, jako vykrást banku a mít miliony. Stejně jako je rozdíl, zda jsme zkoušku udělali tím, že jsme se na ni poctivě naučili nebo jsme ji opsali z taháku. Výsledek je na první pohled stejný. V obou případech můžete mít za A. Avšak v jednom případě jsme se stali vzdělanějším člověkem, rozšířili jsme si vědomosti a obzory a v druhém jsme tím, kým jsme byli. Jsou to dvě naprosto diametrálně odlišné věci. Přiznám se, že toto je něco, co mi trvalo dlouho, než jsem si to uvědomil. Pochopil jsem, že nejde o to mít ty hmatatelné věci, vlastnit je, ale jde o to stát se tím člověkem, co má ty hmatatelné věci. Můžete mít pocit, že mluvím o jednom a tom samém, ale věřím, že pokud jste četli až do teď, tak vnímáte a především si uvědomujete ten rozdíl. Proč nám lidem dělá takový problém tyto věci pochopit a akceptovat je. Máme tendenci vidět jen to, co je teď. Rádi ignorujeme to, co tomu předcházelo. Nepřikládáme tomu velkou váhu. Vidíme jen ten konečný výsledek a opomíjíme fakt, že tento výsledek je nekonečným součtem všech pokusů, zdarů, nezdarů z minulosti. Kolik úsilí, odpírání, kolik potu a slz to stálo. Vidíme pak jen to nablýskané auto a řekneme si „beztak krade“. Přitom ten člověk spal nějakou dobu jen na matraci v nějakém stísněném pokoji. Pracoval 16 hodin denně po dobu několika let, aby byl tam, kde je teď. A co je na tom nejvtipnější? Cílem s největší pravděpodobností nebylo to nablýskané auto, ale něco úplně jiného. Ať už to byla vlastní firma, konkrétní produkt, či služba nebo cokoli jiného, tak to nablýskané auto je teď jen vedlejším produktem. Možná bylo v prvopočátku i cílem, ale postupem času se odsunulo na vedlejší kolej.

Chci říct jedno. Nebojte se jít tou těžší cestou. To je totiž ta cesta, která vám dá daleko víc než ta cesta jednodušší. Ano, někdo může mít ve vínku talent, předpoklady, které mu usnadní mít v životě věci, o které musí ti druzí daleko více usilovat, vynaložit více energie a daleko více tvrdé práce než ti prvně jmenovaní. Avšak o to si pak budete více vážit nejenom výsledku, ale co je daleko důležitější, tak sebe. Vaše sebeúcta vzroste. A nové cíle a překážky na cestě k nim se už budou zdát daleko snazší a vy místo toho, abyste se jich báli a vyhnuli se jim, je jednoduše pokoříte a uděláte si z nich další hluboký zářez na pažbě vašich osobních životních úspěchů.

Nebojte se mířit vysoko. Máme v sobě potenciál, o kterém se nám ani nesnilo. Vydejte se cestou, která z vás udělá lepší verzi vašeho současného já. Jakmile pozvednete sami sebe, automaticky pomáháte pozvednout i lidi ve vašem životě.

Staňte se svým nejlepším možným já…

Amen 🙂

Sdílejte radost...
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *