Moje tělo, můj přítel, můj domov, můj chrám

Naše tělo bychom neměli vnímat jako věc, jako nějakou samozřejmost a přesto tolik lidí se takto ke svému tělu i zdraví staví. Naše tělo bychom spíše měli vnímat jako dar, který jsme dostali při početí. Většina z nás se narodí jako zdraví (a dokonalí) jedinci. Postupem času, jak rosteme, jak dospíváme, přebíráme návyky od svých rodičů a od svého okolí. Mnohdy jsou to zlozvyky. Jedním z nich je stavění sebe sama, našeho zdraví, našeho těla na nižší příčky žebříčku hodnot. Je to až hřích… Raději „investujeme“ vydělané peníze do materiálních věcí a statků oblečení než do nás samých. Náš dům, auto, mobilní telefon, to jsou často věci, které jsou posazeny výše než naše zdraví samotné.  Zdraví máme jen jedno… a tak jak si můžeme koupit boty nové potom, co se nám opotřebují ty staré, tak se zdravím už to bohužel tak snadné není…

Naše tělo je potřeba mít posazeno na předních příčkách našeho žebříčku hodnot. Troufám si říct, že by mělo být na prvním místě. Spousta lidí si teď řekne „Jak sobecké…“ Omyl. Právě sobecké je, když na první místo stavíme nejen materiální věci, ale dokonce druhé. Včetně našich nejbližších. Vím, že teď to dost možná zní až bláznivě, ale uveďme si pro vysvětlení příklad. Pokud si řeknu, že je pro mě na prvním místě moje rodina, zdá se být všechno v naprostém pořádku. Pojďme trošku hlouběji… Většina z nás se řídí zlatým pravidlem… „Chovejte se k ostatním tak, jak si přejete, aby se oni chovali k vám.“ Zkuste si představit, jak teď váš pohled interpretuje někdo blízký, představte si třeba vaší maminku, tatínka, vašeho sourozence, jak stojí před vámi a do očí řekne to samé, co vy jste v podstatě řekli… Představte si, jak vám váš blízký povídá „Já jsem pro tebe jedna z nejdůležitějších věcí na světě. Já jsem pro tebe důležitější než ty sám.“ Neřekl nic špatného… Řekl přece jen to, co jste řekli vy sami a přitom z toho máte zvláštní pocit. Možná se vám chce až smát… A pokud si říkáte, že to je nesmysl… že by to právě mělo být u toho člověka to samé, ale naopak, to znamená, že vy byste pro něj měli být nejdůležitější na světě, tak co pak? Není i toto sobecké? Není sobecké, když vy byste si přáli, abyste pro toho člověka vy byli tím nejdůležitějším na světě? Ne? Opravdu? Když to tak bude, když vy pro něj budete to nejdůležitější na světě a vy umřete, skončil pro něj jeho vlastní život? Má se zabít?

Osobně věřím tomu, že nemůžeme opravdu a nesobecky milovat druhé, pokud nejdříve opravdu nesobecky nemilujete sami sebe. Narodili jsme se kvůli tomu, abychom byli šťastní, abychom se dělali šťastnými, mysleli na své vlastní štěstí… Jakmile budete skutečně šťastní, tak budete šířit to štěstí kolem sebe a dělat automaticky šťastnější i lidi kolem sebe. Copak když byste měli problémy s alkoholem, myslíte, že by vám mohl skutečně pomoci alkoholik?

Proto stavte sebe na první místo… pokud mi nerozumíte a jste přesvědčeni, že je to nesmysl, tak to zkuste. Zkuste to na nějakou dobu (alespoň po dobu jednoho měsíce) a sledujte, co se s vámi začne dít. Pochopíte.

Vaše tělo, je váš nejlepší přítel, který vás nechce nikdy nechat ve štychu a vždy se bude snažit, aby vás ve štychu nenechal. Nikdy samo od sebe od vás neuteče. Neobrátí se na vás zády. Poslouchá vás na slovo. Koná, jak vy poroučíte a přesto se k němu chováme často s neúctou.  Pamatujte, že je to váš domov, vaše útočiště, váš chrám, tak se podle toho k němu chovejte. S úctou, s respektem a především s láskou. Je to váš nejlepší přítel.

Sdílejte radost...
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *