Efektivní využití času I.

Když někdo říká, že není schopen multitaskingu (přeneseno z informatiky; multitasking = schopnost provádět (přinejmenším zdánlivě) několik procesů současně), tak já říkám, že mám problém i se singletaskingem. Říkám to v legraci, ale bohužel ono to zase až taková legrace není. Navíc neschopnost být efektivní alespoň v singltaskingu se netýká pouze mě, ale většiny obyvatel této planety.

Často, když provádíme multitasking, tak je to na úkor kvality. Děláme několik činností najednou, ale žádnou z nich pořádně. Je to veliká škoda a neduh západního světa. Ovšem jsou případy, kdy je multitasking v pořádku, ale pokud možno, ideální je dělat jednu věc v jeden okamžik a dělat ji především pořádně. Hluboká moudrost je v tomto krátkém příběhu.

Jednou zavítalo několik hledajících ke starému zenovému mistrovi. „Pane,“ tázali se ho „co děláš, abys byl šťastný a spokojený? Také bychom byli rádi tak šťastní, jako ty.“
Stařík se mírně pousmál a odpověděl jim: „Když ležím, tak ležím. Když vstávám, tak vstávám. Když jdu, tak jdu a když jím, tak jím.“
Hledající se na sebe vzájemně nechápavě dívali. Pak jeden z nich staříka osočil: „Prosím, nedělej z nás hlupáky! To, co říkáš, přece děláme taky! Spíme, chodíme, jíme… Ale šťastní nejsme. Co je tedy to tvoje tajemství?“ Dostali navlas stejnou odpověď: „Když ležím, tak ležím. Když vstávám, tak vstávám. Když jdu, tak jdu a když jím, tak jím.“ Mistr cítil neklid a nespokojenost hledajících a tak po chvíli dodal: „Samozřejmě také ležíte, chodíte a jíte. Ale zatímco vy ležíte, myslíte na vstávání. Během vstávání přemýšlíte, kam půjdete a zatímco jdete, honí se vám hlavou myšlenky na jídlo. A tak jsou vaše myšlenky stále někde jinde, než jste právě vy. V předělu mezi minulostí a budoucností se odehrává současnost, tedy sám život. Soustřeďte se plně na tento neměřitelný okamžik a získáte šanci být opravdu šťastní a spokojení.

Proč jsem vůbec nakousl toto téma? Vidím kolem sebe lidí, kteří věnují dost času posilování a zajímavé je, jaké jsou mezi nimi rozdíly. Někteří jsou už hodně pokročilí, zatímco ostatní vypadají, jako by posilovnu navštívili poprvé. Přemýšlel jsem nad tím proč tomu tak je a došel jsem k následujícím několika závěrům. Tyto rozdíly mohou být způsobeny některými z nich, případně jejich kombinací.

  1. Dva lidé věnují stejně času cvičení a přitom jsou mezi nimi značné rozdíly. Proč? Rozdíl v přístupu.

Jeden jde do tréninků tvrdě, nebojí se bolesti a snaží se vydat ze sebe maximum. Druhý jede zlehka, občas se s někým zakecá, šetří se, jelikož si šel do posilovny především „odpočinout“. Ono se to nezdá, ale rozdíl v přístupu, dělá potom neskutečný rozdíl ve výsledcích. Tyto rozdíly nejsou tak znát v řádu dnů, měsíců, ale především let. Časem by se totiž jinak mohlo stát, že člověk ztratí motivaci nebo se mu to dokonce znechutí a cvičení se přestane věnovat úplně.

Mé doporučení zní, dávat do toho co nejvíce, ideálně maximum. Když už věnuji svůj volný čas jakékoli aktivitě, tak ať to pak má smysl. Fantastická věc je zápisník. Zaznamenávejte si vaše výkony. Máte pak přehled o vašich pokrocích a máte, co překonávat. Když víte, že jeden týden jste zvládli 8 opakování při bench pressu s určitou váhou, tak budete mít tendence při následujícím tréninku toho samého cviku udělat opakování alespoň 9 nebo jít s váhou nahoru. Je to velice motivační. Věřte mi.

Podceňování a opomíjení ostatních faktorů, které mají na pokrok v dané činnosti kolikrát stejně tak velký vliv, jako ta činnost samotná.

„Zničíme se“ při sportovní aktivitě. Tělo si v tuto chvíli zaslouží za tvrdě odvedenou práci potřebné živiny a potřebný odpočinek. Spousta lidí toto podceňuje a svým způsobem píchnou nůž do zad svému tělu, tak že jej místo odměny ztrestají. Jak? Po cvičení nejí vůbec (tělu chybí potřebné živiny pro kvalitní regeneraci a růst)  anebo jí nekvalitně (opět tělu chybí potřebné živiny pro kvalitní regeneraci a růst). Co se týče jídla, tak ano, skutečně platí to pořekadlo „jste to, co jíte“. Velice hezkou analogii můžeme vidět ve stavbě domu. Představte si, jak si stavíte svůj vysněný domov. Jeden aspekt je činnost samotná, to znamená stavění (=posilování) a druhý aspekt je stavební materiál (=strava). Můžete dřít, jak chcete, ale pokud budete používat nekvalitní materiál, tak výsledek samotný nebude nijak valný. Nemůžete čekat, že si postavíte krásný moderní dům nebo krásnou útulnou roubenku, když budete používat jako stavební materiál bláto a trsy trávy. Nemůžete stejně tak čekat valné výsledky po cvičení, když namísto kvalitního plnohodnotného jídla do sebe pošlete pizzu a tři kusy. Vy možná nevidíte rozdíl, ale tělo ano. Je to jako byste ke stavbě domů používali namísto kvalitního betonu, malty a cihel výše jmenované bláto a trsy trávy. Jídlo je víc než jen energie. Dopřejte mu, co si žádá a ono se vám za to odmění.

  1. Odpočinek.

Je potřeba mít kvalitní odpočinek. Jak fyzický, tak duševní. Je potřeba mít pozitivní přístup. Nedržte v sobě hněv a zášť. Odpouštějte jak sobě, tak druhým. Když už máte krátký spánek, snažte se jej mít co nejvíce kvalitní. Pijte čaje, které jsou vhodné pro spánek. Poslední věc před ulehnutím, co byste neměli dělat je sledovat televizní noviny, horor nebo něco jiného negativního. Nalaďte se před spánkem na něco pozitivního. Doporučuji si projít v hlavě události celého dne s tím, že se budete snažit si vybavit veškeré věci, co vám upřímně udělali radost (pohodová cesta do práce, dobře odvedená práce, výtečný šálek kávy, úsměvy od kolemjdoucích, dobrá večeře atd.). Buďte vděční za každý prožitý den. Neberte takový den jako samozřejmost, ale jako dar. Nikdy nevíte, kdy pro vás budou nedocenitelnými dary věci, které jste doposud brali jako samozřejmost. Pamatujte, že život je takový, jak jej vidíte vy. Může být jak ošklivý, tak překrásný a přitom stačí změnit jen úhel pohledu. Nemluvím o ignoraci, to je rozdíl. Jen se soustřeďujte na to pozitivní. Naučí vás to brát negativní věci s větším nadhledem a časem vás již nevykolejí věci, které by vás dříve vykolejily.

Věnoval jsem se zde faktorům, které jsou v našich rukou a můžeme je ve velké míře ovlivnit.

I na první pohled natolik prostá věc jako být šťastný, vyžaduje práci. Vše vyžaduje nějaké naše vědomé úsilí, pokud nás to má nějakým způsobem naplňovat. A o tom to všechno je.

A především to nejdůležitější. Když už trávíme čas s lidmi, které máme rádi, na kterých nám záleží, věnujme se skutečně jim, věnuje jim svou vědomou pozornost. SMSkování a chatování počká. Společně trávený čas není čas, kdy se lidé společně koukají na televizi. Společně trávený čas je čas, kdy jeden druhému nasloucháme a vnímáme jeho přítomnost. Jsme soustředění na jeho přítomnost a věnujeme mu 100% naší pozornosti. Žádné odbíhání v myšlenkách… Kolik z nás toto skutečně dokáže a ti co to dokážou, jak často se jim to daří. Čas je neúprosný, tak jej využijte tak, aby ve vašem životě bylo co nejméně okamžiků, které byste chtěli vrátit zpět, protože byste chtěli udělat něco jinak, zareagovat jinak, věnovat se něčemu jinému. Čas je daleko cennější než peníze. Jakmile si toto uvědomíte, tak můžete mít cokoli, co si usmyslíte, pokud budete skutečně chtít, věřit tomu a pokud si za tím půjdete. Kdo tvrdí opak, tak ať uvedete příklad, který podloží jeho tvrzení. Garantuju vám, že pokud si myslíte, že máte takový příklad a sami sebe se zeptáte, zda jste tomu skutečně věřili, šli za tím naplno a zda jste skutečně proto udělali naprosto vše, co jste pro to udělat mohli, tak minimálně jedna odpověď bude „ne“. Zkuste to a jak budete pátrat, analyzovat, tak buďte k sobě upřímní a nelžete sami sobě. Máme často tu tendenci lhát sami sobě a skutečně věřit těm lžím. Nebojme se si přiznat pravdu. V prvních okamžicích to může být bolestivé, ale pochvíli se nám uleví. Je to neskutečně osvobozující. To mi věřte.

Sdílejte radost...
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *